Po bitvě na Bílé Hoře (8. listopadu 1620), za doby Třicetileté války, kdy nejen silně trpěli lidé, ale tato válka poznamenala a změnila celou naši krajinu.

Procházíme-li náhodou vysokým lesem, mnohde si všimneme hromad sebraného kamení a zbytky starých tarasů. Tady všude bývala pole. Např. za Matějovem směrem na Nové Dvory a sama vesnice Nové Dvory byla kdysi lesům značně vzdálená a také široko daleko se zřejmě nacházela pole a pole.

Čas ale měnil dále ráz krajiny i vesnic. Někdy více, někdy méně. Velmi citelné změny doznala celá naše země v době kolektivizace půdy a ani naše krajina se tomuto násilnému zásahu nevyhnula. Rozoraly se nejen meze, ale těžká mechanizace rozbíjela i naše tvrdé, žulové kameny, které stály v cestě scelování pozemků.
V té době utrpěl i náš Matějov. Ze zastávky autobusu, kterým můžeme přijet od Sedlce do Dolního Matějova a vydáme se cestou doprava směrem k Hornímu Matějovu, je před námi po levé straně kopec, kterému se říkalo Obcina (zřejmě obecní pozemek). Obcina se dělila na dvě poloviny. Dolní polovina byla porostlá trávou a děti z Dolního Matějova zde pásávaly husy. V horní polovině Obcin rostly mezi zřetelně viditelnými kameny krásné vzrostlé stromky jalovců. Na jaře jsme mohli vidět mezi jalovcem "polštáře" dvoudomých kociánků, kterým se zde říkalo lidově "kočičí drápky". Kočičí drápky měly barvu bílou, různé odstíny barvy růžové, až po sytě červenou. Byla to prostě nádhera.
Přišel však rok 1948 a neodborným zásahem nebo snad snahou zavděčit se režimu, byla tato část kopce Obcin osázena smrky. Tedy zalesněna. Jalovce pomalu umíraly - usychaly. Také kociánků bylo čím dále tím méně. Nejdéle a po nějaký čas se rostlinky bránily na západní straně, směrem k cestě k Hornímu Matějovu. Když smrkový les dosáhl svých potřebných let, aby byl vykácen, byla likvidace dřeva tak nešetrná, že došlo i k rozvalení původních kamenů. Dnes již není po té kráse ani památky.
K dalšímu zničení došlo i v případě lesních studánek, kde je dosti pravděpodobné, že pamatují osídlení této krajiny Kelty.
Osamocený domek v Matějově, Kraftův, nyní p. Doležalové, má sice svojí studnu, ve které je však nepitná voda.

Vždycky lidé odtud chodili pro pitnou vodu do studánek, vzdálených asi 200 m. v lese. Jednalo se o dvě klenuté studánky, ke kterým vedla hezká, v současné době úplně zarostlá cestička. Studánky byly položeny proti sobě. Z vyprávění našich předků, byl níže pod studánkami menší rybníček a palouček. Děti z Matějova zde někdy pásly husy. Dvě krásné studánky se dochovaly až do nedávné doby, kdy při porážení stromů a hlavně při nešetrném odklízení dřeva byla jedna ze studánek "navždy pohřbena" v sutinách kamení. Je docela možné, že toto místo sloužilo Keltům ke kultovním obřadům. Nebylo to však nikdy bohužel probádáno.
K tomuto místu v lese, se vztahuje ještě jedna smutná událost. Na rozhraní devatenáctého a dvacátého století zde v zalesněné stráni, při kácení stromů byl zabit malý chlapec z Kvasejovic. Na tomto místě byl postaven dřevěný kříž, který byl jednou obnovován. Asi krátce po druhé světové válce spadl a nikdo ho už nepostavil.

K osídlení Matějova:
O původních obyvatelích se téměř nikde nedočteme. Na přelomu 19. a 20. století stálo v Horním a Dolním Matějově 13 domů a domků:
K Hornímu Matějovu patřilo 5 domů a pastouška, která stávala při cestě na náves po levé straně. Tam jsou ještě znatelné zbytky této stavby. Nacházelo se zde celkem šest staveb.
Pokud bychom šli vzhůru cestou přes kopec Obcina, tenkrát zde stávala chalupa po levé straně - téměř těsně nad tarasem zahrady náležející k domu, který je již součástí Dolního Matějova. Donedávna zde bylo možné vidět obrysy obytného stavení. Zde se říkalo Na Vršku. Chalupa byla obývána určitě v roce 1910 a jejímu majiteli se říkalo "Kuba z Vršku". Ti měli jednu dcerku, pro kterou se vždy stavěly děti z Dolního Matějova, když šly ráno do Myslkovské školy.
Dolní Matějov má tedy 6 chalup. Celkem s Horním Matějovým je to 13 čísel.

Svůj domek, Kuba z Vršku s rodinou, opustil poté, když při bouřce komínem vletěl do místnosti kamny kulový blesk. Rozrazil dvířka u kamen, proletěl místností a vrátil se zpět do komína. Kuba seděl u stolu a byl částečně bleskem zasažen. Prodal proto políčko na Kopaninách (dnes zalesněné) opustil malou chalupu a s rodinou se odstěhovali.
V pastoušce v Horním Matějově bydlel pasák dobytka. Měl syna, který prý místo docházky do školy, musel pomáhat svému otci a sedlákům z Horního Matějova pást dobytek. To bylo asi tak v druhé polovině devatenáctého století.
Babička mně vyprávěla, že její prastrýc, bratr její babičky Josef Mareš, také občas namísto do školy chodil svému kamarádovi z pastoušky pomáhat pást dobytek. Potom ti kluci spolu chodili na "výpravy" na hrad Zvěřinec, který je silně přitahoval. Prý tam občas našli i něco zajímavého. Doma je pak občas čekal výprask.

Také prý objevili zbytky nějaké staré chodby. Když se moje babička ptala svého prastrýce, co ještě o Zvěřinci ví, prý vykulil vždy oči a řekl: "Ani se neptej" tam se usadili lupiči. Celý kraj se jich bál. Loupili a kradli lidem na co přišli. To tedy odpovídá tomu, že se mohla část Husitského vojska stáhnout po prohrané bitvě i na tento hrad, možná v té době již opuštěný a to buď opuštěný dobrovolně, nebo s násilím. Potom tedy král Jiří Poděbradský možná udělal výpravu i sem a Zvěřinec skončil v troskách.

Co se týká majetku, Horní Matějov měl až do roku 1948 rozsáhlé polnosti a lesy. Až k Veletínu, široko-daleko, až k Cerhovům k Novodvorskému potoku a ještě přes silnici k Novým Dvorům.

Proto jim byla krajina potřebnou a uživil se v pastoušce i pasák Kuba s rodinou.

Dolní Matějov byl polnostmi podstatně chudší. Nejvíce polí náleželo ke stavení na západní straně vesnice (Šikovi ). Ostatní měli jen kousky polí, ale při rozdělování zbytkových statků v Malkovicích a v Kvasejovicích si téměř každý vlastník z domků v Matějově pole a louku přikoupil.

Děti z Matějova, až asi do třicátých let minulého století, navštěvovali obecnou školu v Myslkově. Dětí bylo vždycky dost. Z Dolního Matějova se stavěly pro svojí spolužačku na Vršku a potom se připojily děti z Horního Matějova. Chodily přes dvůr stavení v Horním Matějově kudy tehdy vedla cesta, potom z kopečka Cerhovami dolů, lávkou přes Novodvorský potok, potom nahoru, přes cestu vedoucí od Nových Dvorů k Veletínu. Dále po drahách, přes široký kamenný taras, který rozděloval louky a dále doprava k Myslkovu. Po létech, při vzpomínkách o této své škole mluvili jako o "Myslkovské universitě".

První světová válka zasáhla těžce i Matějov. Téměř z každého baráčku museli muži a chlapci do války. Padlým z Matějova a z dalších blízkých vesnic byl později postaven pomník a umístěn před obecnou školou v Kvasejovicích. Zde je jméno i Aloise Maška, který jako jediný pouze s obecnou školou vystudoval a maturoval na Stavební průmyslovce v Praze na Smíchově. Onemocněl cholerou, do lazaretu vtrhli Rusové a všechny nemocné pobili. A Antonína Maška, jeho bratra, krejčího, bytem v Praze 2, Mánesově ulici. Byl ženatý a měl dvouletou dceru. Padl v bodákovém boji.